Před architekturou, před inženýrstvím, nejprve kreslil. Devět let na Základní umělecké škole Jana Falty v Náchodě, mezi svým šestým a patnáctým rokem – to bylo první místo, kde se naučil, že i pouhá čára může nést tíhu.
Druhým místem byla Střední průmyslová škola stavební arch. Jana Letzela v jeho rodném městě, která ho rychle vyhnala ze školních lavic rovnou na staveniště. Po prvním ročníku, od svých šestnácti let, trávil každé léto jako přidavač a míchal beton. To ho naučilo tu úplně první věc o každé stavbě: že je to především fyzický fakt. Má svou váhu. A klade odpor.
Architekturu chtěl studovat už od střední školy, ale cesta k ní nebyla přímočará. Nevydařená maturitní zkouška z angličtiny mu zavřela dveře na první vysněnou univerzitu; přijímací řízení na architekturu na pražském ČVUT zase ztroskotalo na tom, že komise nedokázala otevřít flash disk s jeho portfoliem. Stavební inženýrství byla alternativa, kam mohl nastoupit – a tak tuto možnost přijal.
O dva roky později, když procházel dejvickým kampusem, si vzpomněl, že původně přišel proto, aby se stal architektem. Strávil léto tím, že se znovu učil středoškolskou matematiku, složil přijímací zkoušky a od té chvíle studoval architekturu a stavební inženýrství paralelně. Získal dva bakalářské tituly a následně i inženýrský titul se zaměřením na statiku pozemních staveb — to vše na Českém vysokém učení technickém v Praze.
Své vzdělávání ale neomezil jen na univerzitní kampus. Během náročného dvojího studia neustále konfrontoval akademické znalosti s profesionální realitou. Začal jako kreslič rezidenčních projektů v Ateliéru Dědek a později přešel do HRA Studio na pozici asistenta architekta, kde překresloval komplexní koncepční vize – jako byla například rozsáhlá dostavba nemocnice – do přesných výkresů. S tím, jak rostla jeho inženýrská odbornost, rostla i technická váha jeho práce. Nastoupil na poloviční úvazek jako junior statik ve společnosti RECOC, kde rýsoval výkresy betonové výztuže pro mezinárodní trhy. Své pole působnosti pak dále rozšířil ve firmě CASUA, kde jako junior stavař zpracovával stavební detaily pro Waltrovku, jeden z největších současných rezidenčních projektů v Praze. Každodenní přecházení mezi plynulým světem architektonického navrhování a striktními požadavky statického a stavařského detailování dalo pevné základy jeho dnešnímu hybridnímu přístupu.
V roce 2018 získal vládní stipendium CSC pro dvaapůlleté magisterské studium architektury na Tianjin University v Číně. Během prvních měsíců mu náhodný rozhovor otevřel cestu k přihlášce do náročného tříletého "double-degree" programu: první rok v Tchien-ťinu, druhý na italské University of Sassari a poslední rok zpět v Číně. První rok a půl probíhal hladce. Pak, během přestávky hned po prvním týdnu druhého italského semestru, eskalovala pandemie COVID-19. Výuka se přesunula do online prostředí, a přestože svůj italský ročník úspěšně dokončil na dálku, plánovaný návrat do Číny se stal nemožným, protože země kompletně uzavřela své hranice.
Následovalo jedno z nejtěžších a nejkomplikovanějších období jeho profesního života. Jeho stipendium i studium byly na neurčito přerušeny. Uvězněn v administrativním vakuu, bez finančních prostředků a odkázán na nekonečnou, nejistou digitální komunikaci s univerzitou se ocitl jen krůček od vysněného mezinárodního titulu, avšak zcela paralyzován vnějšími okolnostmi. Byla to doba hluboké frustrace, ztráty tempa a pocitů selhání. Většina studentů v jeho ročníku to nakonec vzdala a studium nedokončila. On ne. Díky naprosté vytrvalosti a trpělivosti udržel s univerzitou dialog a v roce 2025 v Tchien-ťinu úspěšně obhájil svou diplomovou práci. Následně vyřešil i zbývající formality s University of Sassari a na podzim roku 2026 by si měl převzít i svůj italský diplom.
Během přerušení studia zůstal v rodném Náchodě a pracoval jako nezávislý konzultant pro průmyslové rekonstrukce — mimo jiné vypracoval statický posudek, který odvrátil zbytečnou přestavbu za desítky miliónů korun. Mezi lety 2023 a 2025 navíc učil stavební mechaniku, projekt, technické kreslení a CAD na té samé stavební průmyslovce, kde kdysi sám studoval. Byl to návrat, který sice neplánoval, ale hluboce si ho cenil.
Nyní, když je jeho akademická cesta po mnoha překážkách konečně a úspěšně završena, hledá práci na plný úvazek v architektonickém ateliéru v zahraničí. Hledá roli přesně na tom rozhraní, kde se architektura potkává s konstrukční inteligencí; kde se budovy navrhují od své podstaty – od toho, jak samy drží pohromadě.